Proč jsem vyměnila běhání za Nordic walking

14.05.2014 14:26

S běháním jsem začala hned z několika důvodů – chtěla jsem vylepšit svou kondici, trochu shodit, zkrátka udělat něco pro své zdraví. Běhání mi přinášelo opravdovou radost. Viděla jsem, jak se postupně zlepšuji, uběhnu více, aniž bych se zadýchávala a tělo se mi postupně začalo zpevňovat. Kromě toho mě opustily nutkavé chutě. Zkrátka byla jsem plná energie. Stres, který jsem v té době měla, se doslova rozpouštěl při běhu.

Ale pak se to změnilo. Zčistajasna jsem se začala u běhání trochu trápit. Stres byl asi v té době silnější a můj výkon šel dolů. Musela jsem se nejen začít přemlouvat, abych vyběhla, ale i k tomu, abych vydržela a nešla po chvíli zas domů. Neběhala jsem na vzdálenost, ale stanovila jsem si pro sebe hodinu běhu i s rozcvičením a protažením. V té době jsem si všimla, že pravidelně vnímám po 15 minutách běhu doslova chuť všeho zanechat, vyskakovala mi tepová frekvence nahoru, lapala jsem po dechu, i když předtím jsem s tím neměla problém.

Dalších 15 minut jsem bojovala sama se sebou, než došlo ke zvratu a posledních 15 minut běhu jsem si opět užila. Jenže po pár dnech jsem po běhání začala cítit bolest v koleni. Věřím, že to mohlo být spojeno možná s nesprávnou technikou, příliš tvrdým povrchem (běhala jsem v parku po vyasfaltovaných cestách) a možná i obuví. Do běhání jsem se každopádně začala čím dál více nutit a neužívat si radost z pohybu, tak jako předtím. Velká horka loňského léta nakonec vedla k tomu, že jsem si dala pauzu.

Moc ráda ale chodím a využívám k procházce venku každou příležitost. Pro chůzi není překážkou ani velké horko, ani zima. Setkávám se s názorem, že Nordic walking je jen takové procházkové chození s holemi (jak vidíme seniory). I já, jako neznalá, na to tak zpočátku hleděla.

Není to ale tak úplně pravda. I když na chůzi skutečně nic není, je to pro nás přirozený pohyb, sama jsem velmi brzy zjistila, že správné zapojení paží, aby se zvýšila efektivita pohybu, vyžaduje už jistý cvik. Zrovna tak jako zvládnutí pohybu a udržení vhodného tempa, stejně jako zápich hole a prodloužení kroku. Doslova nečekané tedy pro mě bylo zjištění, jaké všechny svaly mohou být po více výživném tréninku namoženy. Tady bych měla říct, že patřím k těm lidem, kteří mají uspokojení z toho, když po cvičení trochu „cítí“ svaly.

Na začátku, i když, jsem za sebou měla pravidelné hodiny běhu, jsem pro Nordic walking byla netrénovaný člověk. Takže po intenzívním tréninku mě doslova bolelo celé tělo. A to, i když k Nordic walkingu patří řádné rozhýbání a protažení, nejde jen o procházku, při které se přidržuji hole. Naopak jde o svižnou chůzi s řádným odpichem a tempem, které zajistí zůstat v aerobním režimu. Samotným během jsem zapojovala vlastně jen svaly od pasu dolů. Tehdy jsem pochopila, co mi tento sport vlastně přinese – posílí mě doslova od hlavy až k patě. Další výhodou je, že se mi daleko jednodušeji kontroluje tepová frekvence (s čím jsem někdy u běhu bojovala), holemi si navíc pomohu k lepšímu výkonu. Navíc zmizela i moje bolest v koleni.

Mám před sebou ještě další výzvu, chtěla bych zkusit Nordic running, což je vlastně běhání s holemi. 

Autor: Šárka Míšková

© 2013 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode